Archiwum
- Index
- Jerry Pournelle High Justice
- Giovanni Guareschi [Don Camillo 01] The Little World of Don Camillo (pdf)
- Forstchen, William R & Morrison, Greg Crystal Warriors 2 Crystal Sorcerers
- Fred Saberhagen Berserker 11 Berserker Kill
- Federigo Tozzi Podere
- Gorgiasz Pochwala Heleny(1)
- Dan Abnett Duchy Gaunta 04 Gwardia Honorowa
- śÂšwiat Nocy AniośÂ‚ CiemnośÂ›ci
- Współczena filozofia polityczna
- Sward Anne Lato polarne
- zanotowane.pl
- doc.pisz.pl
- pdf.pisz.pl
- stemplofil.keep.pl
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
ohýbal opatrnì vìtve, aby mohla snáze projíti.
V jednom místì vaak smrèky se semkly v stìnu a postavily
se jim davem v cestu.
Nebylo mo~no projíti dále. Juráaek zkouael vpravo, zkouael
vlevo, a najednou rozhlédnuv se prohlásil, ~e zaali pøília dolù.
,,Já u~ vím, Haninko.
Pamatoval si, ~e na tom místì, kde byl skrytý vchod do houa-
tí, stál jako na strá~i mladý doubek. Ale teprve teï si vaim-
nul, jaké to mno~ství mladých doubkù je roztrouaeno kolem
dokola.
U~ i Haninka pøemýalela.
,,Tøeba tam, Juráaku, øíkala ,,nebo tam.
A Juráaek posluanì prodíral se tam i tam.
Najednou ostru~ina smýkla prudce za Haninèinu sukni, nìco
prasklo a Haninka zbledla. Srdce jí vyskoèilo a~ k hrdlu.
I Juráaek zbledl.
Ale bylo to malièko. To ani nepoznat.
Haninka pøihladila sukni a Juráaek jeatì jednou podíval
se z dálky.
Nebylo to ani vidìt.
,,Já u~ vím, kde je to øekl jí v náhradu za to zbì~nì
se rozhlédnuv kolem ,,tam, co je ten doubek.
Ale kdy~ po nìkolika krocích ztratil se i ten doubek, zasteskla
si Haninka:
,,Juráaku, pojïme u~ dom, u~ jsme myslím za obrázkem.
A kdy~ Juráaek s napìtím vaí vùle chtìl pøinutiti les k vydání
skrýae, povolil pøedèasnì aípkový prut v jeho ruce a udeøil Ha-
ninku do tváøe.
Z oèí dìvèete vyskoèily slzy.
,,Juráaku, pojïme u~ dom, poprosila skromnì a sna~nì.
Juráaek lekl se krve i slz v Haninèinì tváøi, a proto odpovì-
dìl spìanì:
,,Pojïme!
Od té chvíle dìti u~ nemyslily na les, nevidìly borùvek ani
jahod, nestaraly se o ztracenou kytici. Juráaek pohlí~eje
z boku na Haninku, vaiml si, ~e má sukénku silnì zamazanou
od borùvek, a to roztr~ené, ~e je pøece jen hodnì vidìt. Dole-
hl na nìho tì~ký strach. Sám nenesl domù ani jedné jahody,
ani jedné houby.
Kdy~ scházeli z posledního kopeèku k vesnici to bylo u~
velmi horko a mìli veliký hlad kdy~ zdaleka uzøeli pøed me-
zírkou matku `afaøíkovou, tu u~ klesli na duchu úplnì.
,,Naai vydechla Haninka, a jak matka u mezírky zalo~ila
ruce v bok, tak jí i nohy zdøevìnìly. Hned byl Juráaek nìkolik
krokù napøed. Poèkal-li na ni v rozpacích, octla se opìt Ha-
ninka na sáh pøed ním.
Haninka oèí nespouaí z matky a u~ u~ zdá se propukne
v pláè.
,,Hanko! Kde byla? No poèkej!
Haninka povolila slzám. Juráaek aoural se støedem cesty
pod pøívalem hrozeb i nadávek. Aè hlavy nepozvedl, pøece
vidìl, jak dva atulce vrhly Haninku do mezírky. Slyael vaecky
kletby, které ji zasypávaly. Srdce mu stydlo bolavým strachem
a chvìlo se lítostí.
Bál se potkati èlovìka. Sedl si nad úvozem k plotu, stáhl
nohy pod bradu a neael domù a~ veèer.
,,Tak naae Hanka má ~enich. A jakého kdybys vìdìl!
Bude pastýøkou øekla se strojenou vá~ností matka `afaøí-
ková otci, ukazujíc na kleèící Haninku.
,,Ták? podivil se hluènì otec ,,tak to zejtra abychom
upekli buchtu a ae jde slou~it k pastýøùm. Aby se zauèila.
Haninka pøitom, kleèíc uvázaná u stolu jako na pranýøi, tøe-
se se pláèem v bezmocném ~alu i hanbì. Tiskne napjaté ruce
na srdce a zvedá k rodièùm prosebné oèi lapajíc otevøenými
ústy vzduch.
*
Dlouhou øadou aly vaední dny.
A Juráaek Haninku neuvidìl.
Pásl-li za humny sám èi s otcem, nahlí~el úkradkem do `a-
faøíkova humna, kde se tøepetala nìkdy Haninèina sukýnka
jako køídlo ptáka v korunì stromu. Pøiael-li do lesa, ocital
se jistì na místech, kde v zeleni, podrostu i borùvèí mohl si
~ivì pøedstaviti svoji malou dru~ku.
Nauèil se choditi veèer tajnì jako zlodìj za `afaøíkùv mlat.
V podrostu starých lip vysedával tam dlouho do noci, skrývaje
se pøed lidmi, jako plachá zvìø. Èasem vyslídil, ~e nìkdy chodí
na mlat pro slámu sama Haninka. Slyaeti v temnu a v samo-
táøském tichu skøípnouti vrata, slyaeti kroky drobných bosých
nohou v aelestící slámì èi dokonce bezstarostný dech tak blíz-
ko, pouze za zpuchøelými vraty stodoly, bylo mu rozkoaí, je~ sta-
èila naplniti horeèným ~ivotem celé dny jeho chudého dìtství.
V tìch veèerech znenáhla rodila se v jeho hlavì myalenka.
Tajný sen. V pozdním létì zrála v pevné odhodlání a na hrani-
ci podzimu odhodlání vtìlilo se v èin.
V záøí, kdy bývají veèery svìtlé jako svátky, tiché a smutnì
sladké jako ukojená láska, kdy vaecko milé a blízké srdci,
vìènì hledané a nikdy nenalézané, èeká a tou~í po posledním
vøelém a smutném rozlouèení, kdy spící svìtlo i procitnuvaí stíny
mluví svým jazykem k ~ivému srdci, vyael Juráaek tiae jako
zvìø na lov. Srdce i duae jeho byla nabita vzruaeným oèeká-
váním.
Mìsíc mìl nezvykle jasné oèi. Tichý potok oddanì hledìl
do nich a stromy stály tu jako kajícníci v chrámu.
Obeaed rozlehlý `afaøíkùv mlat, který uzavíral celou aíøku
humna, pøitiskl se Juráaek k sousedovì zídce.
Na zídku to alo lehce. I dolù. Ale kdy~ stanul na cizí pùdì,
zatajil se mu strachem dech. Snad by se byl vrátil, kdyby byl
mìl odvahu pohnouti v té chvíli znova tiainou. Ani aelest
se neozval kolem, kromì úzkostlivého tlukotu jeho srdce. Pod
tichými stromy na èerném trávníku, který dýchal rosou, tábo-
øily tiché paprsky mìsíce. Ani pohyb lístku neruail jejich sen.
Kdy~ se mu srdce uklidnilo, odvá~il se Juráaek udìlati krok.
Pohly se bledé skvrny po jeho tìle a vzruaily ho opìt.
Zastavil se.
Zastavil se svìt.
Kdy~ se chystal udìlati krok, nìco temnì udeøilo pøed ním
a Juráaek zkamenìl.
Hruaka.
Svalilo se vykypìvaí leknutí. S tlukoucím srdcem doael k plo-
tu `afaøíkova humna. Pomalu a opatrnì plí~il se podle nìho.
Svìtlo velikými krùpìjemi teklo po jeho aatech i tváøi.
Mezi stromy v mìsíèní záøi svítí `afaøíkùv stoh slámy. Sedí
ve stínech, jako høib v trávì.
Juráaek ví, ~e tìsnì vedle nìho krèí se pod stromy jeatì
èerný stoh suchého roatí. Malá ulièka je mezi nimi.
Nejprv opatrnì vyzkouael plot. Plot se nahnul, zaskøípal
a polekal ho. Pak opatrnì vysoukal se nahoru a jeatì opatr-
nìji po druhé stranì spouatìl se mezi stoh slámy a stù~ek
roatí. Sláma austìla, roatí praskalo, plot vrzal, nohy, ruce, aaty,
srdce i dech, vaechno bilo na poplach.
Sevøen mezi plot, roatí i slámu Juráaek neodvá~í se ani po-
hnouti rukou, na ní~ ho pálí èerstvá rána. Jako povodeò uchvá-
tila ho jedna panická myalenka: ,,Chytí mne, jistì mne chytí.
Strnulá lhostejnost noci uklidnila ho. Ale kdy~ nedaleko
na dvoøe kdosi zahovoøil, zatetelil se Juráaek znovu jako zví-
øe v pasti.
Mnoho proteklo ticha, ne~ se odvá~il krok za krokem pro-
drati se ulièkou kupøedu. A pøi ka~dém kroku, pøi ka~dém
pohybu bilo srdce divoce o stìnu hrudi.
Z celého svìta v tu chvíli vidìl pouze toto: bì~í cestièka
od dvora k mlatu; mìsíc na ni svítí; sláma je po ní roztrouae-
na a tu i tam se leskne jako z kovu. Za cestièkou stojí èerné
stromy. Pod stromy je aero a za ním na jedno místo plotu svítí
mìsíc. Za tím opìt kupí se èerné mysy opøedené tichým svìt-
lem.
V roatí akrábe mya.
Kdy~ Juráakovi jednu chvíli napadlo, ~e snad dnes ani Ha-
ninka na mlat nepùjde, opadly rázem vzbouøené vlny v tìle
a tu umiòoval si v duchu, ~e pøijde sem zítra zas. Zná u~ cestu
i místo.
Ale slya!
Vrzly dvíøka ze dvora.
Poskoèilo hochu srdce a~ k hrdlu a do skrání udeøila krev.
Zacupaly bosé no~ky, zapraskala roztrouaená sláma a Ju-
ráakovi se zdálo, ~e napøed letí vítr z vrátek. V mìsíèním svìtle
zatøepetala se Haninèina sukénka.
Haninka bì~í po cestièce k mlatu. A mìsíc pouze na ni
se dívá.
Ale ach! Èerného cosi skáèe za ní.
Pozor bì~í za Haninkou.
Juráakovo srdce, toe poplaaený pták v kleci.
Haninka se jenom mihla kolem, jenom zadupaly no~ky, za-
austìla sukénka a u~ je pryè ale Pozor se zastavil.
A ne~ si Juráaek vùbec uvìdomil vaechno, co vidìly jeho
oèi, pes vyatìknul, zavrèel a vycenil zuby.
Juráaek tiskne se k roatí; bez dechu. Kam se podìje?
,,Pozore! zaznìl od mlatu Haninèin bezstarostný hlas.
[ Pobierz całość w formacie PDF ]